Písečanka Libuše Franců oslavila v těchto dnech sté narozeniny. K významnému životnímu jubileu jí za město Písek přišel popřát starosta Michal Čapek s vedoucí odboru školství a kultury Andreou Klimešovou. Předali jí kytici, dárkový balíček a pamětní list. Ke gratulantům se připojily i pracovnice Domovinky a nezapomněli na ni ani zástupci Skauta, jehož je nyní nejstarší členkou.

Paní Franců se narodila v Týně nad Vltavou. Do Písku se dostala ještě jako dítě. „Její tatínek pracoval jako přednosta berní správy a musel se každých pět let stěhovat, aby u něj nevznikla přílišná vazba na dané místo a lidi. A tak se dostali do Písku,“ prozradil nejstarší syn paní Franců Tomáš. V Písku vystudovala gymnázium a seznámila se tu také se svým budoucím manželem. Kromě několika let, které strávila se svým mužem v Děčíně, žila už jen v Písku. „Pracovala v Kovosvitu jako úřednice, ale to jí netěšilo. Měla ráda práci s dětmi, a tak dálkově vystudovala pedagogickou školu v Prachaticích. Díky tomu mohla pracovat jako vychovatelka v základní škole a této práci se věnovala až do důchodu,“ vypráví Tomáš Franců. 

Jeho maminka spojila svůj život také se skautingem. V Písku v roce 1945 založila dívčí skautský oddíl a jako vedoucí v něm působila až do roku 1948, kdy skauting komunisté zakázali. V roce 1968, kdy mohl být skaut obnoven, ale opět jen na pár let, stála u jeho znovuzrození, stejně jako po sametové revoluci. 

„Vážím si své maminky zejména pro její charakter a noblesu. Přestože bohatá nebyla, připomínala aristokratku v tom dobrém smyslu. Také proto, že byla po válce zakladatelkou dívčího skautingu v Písku a pracovně se věnovala dětem jako vychovatelka,“ dodal Tomáš Franců. „Byla celý život nesmírně hodná a pozitivně naladěná, a navíc měla velice ráda svoji práci,“ doplnil mladší syn paní Franců Jan. Oba synové na svou maminku prozradili, že měla ráda turistiku, hory, přírodu a byla průkopnicí vodáctví v dobách, kdy řeka Vltava nebyla svázána přehradami. 

Libuše Franců, rodným jménem Czivišová, je potomkem maďarské střední šlechty. Její manžel Lubor pracoval na druhém sálovém počítači v ČSSR ve strakonické zbrojovce a vytvořil program pro podnikové účetnictví, později učil na písecké ekonomické škole. Měli spolu tři syny Tomáše, Lubora a Jana. Paní Franců se těší z devíti vnoučat a devatenácti pravnoučat. Od roku 2004 žije v Domovince, kam se přestěhovala ještě se svým manželem.